„Do Chuchle se přesunula četnická stanice asi v roce 1935,“ začal povídání o svém tatínkovi Václav Polák. „A tehdy tady začal i můj tatínek. Do Chuchle jsme přišli ze severu Čech. V té době se měl otec stát okresním velitelem v Kopistech, ale situace již byla příliš vážná. Henlein začínal vystrkoval růžky a matka se v pohraničí bála. Kromě toho otec odmítl dát povolení k sudetoněmecké demonstraci, a to rozhodlo o jeho dalším osudu. Odešli jsme proto do Prahy. Zde ale nebylo pro otce vhodné hodnostní místo, a tak ho dali do Chuchle, což byla tehdy nejhorší štace. Zdejší velitel měl totiž o víkendu na povel 25 až 30 četníků, kteří dohlíželi na provoz dostihového závodiště. Práce to byla perná, neboť zde nebyla nouze o černé bookmakery, podvodníky a neplatiče vstupného. Z toho důvodu byl vždy velitel chuchelské četnické stanice současně i zástupcem okresního velitele četnictva.“
Četnická stanice byla umístěna v čp. 194 v dnešní Starochuchelské ulici, nedaleko školy. Sloužit zde mělo celkem sedm četníků. Obvykle byli ale čtyři. Velitel, jeho zástupce a další dva strážníci. Službu konal vždy jeden strážník, střídání probíhalo podle pana Poláka vždy ve 13 hodin. Celou stanici tvořily tři místnosti – ubikace velitele, pokoj pro mužstvo a přijímací kancelář.
Z vnějšku dnes dům, kde vládla spravedlnost, pokora a v němž se za války zabránilo mnoha tragédiím, již vůbec nepřipomíná svojí zašlou slávu. „Pamatuji, jak nám po válce otec vypravoval o udavačích, kteří k němu donášeli na své sousedy“, pokračuje ve svém vyprávění Václav Polák. „Aby nevzbudil podezření, musel sice tato hlášení nějak vykazovat, ale pak je vždy zamknul do šuplíku a po válce je nakonec spálil. Toto chování bylo za války velmi riskantní, protože vyhrůžky směrem k četnictvu byly značné. Vím, že měl strach. Dvakrát ho dokonce pozvali do Prahy, na Kobyliskou střelnici, kde byl spolu s dalšími pražskými četníky donucen přihlížet popravám odbojářů.“
Zadržování hlášení ale nebylo vše, co pro Chuchli v době německé okupace a pražského povstání zdejší velitel Alois Polák vykonal. Zcela již je zapomenuto, že v letech 1940 až 1945 dodával ilegálním skupinám v Praze podrobné informace o rozmístění jednotek SS v prostoru jižně od Prahy (Hradišťko apod.).
Četnická stanice byla prvním místem v Chuchli, kde se objevila v okně – 4. května 1945 československá vlajka. Vyvěsil ji štábní strážmistr Josef Železný, který se později účastnil odzbrojování německých vojáků ve Startu a Němci ohrožené Zbraslavi přivezl v nákladním autě zbraně pro chuchelské bojovníky. Chuchelští četníci (vedle A. Poláka a J. Železného zde postupně ještě sloužili strážm. Pražák, Nebeský, Nulíček a Růžička) se jako první zapojili do spolupráce s revolučním národním výborem. V této pohnuté době zajišťovali pořádek v obci, snažili se předejít rabování a lynčování chuchelských Němců, k čemuž skutečně na několika místech došlo. Známý je například lynč v lese Amerika nebo převálcování jednoho Němce nákladním automobilem nedaleko náměstí Omladiny.
Za činnost během okupace i povstání bylo vrchnímu strážmistru Aloisi Polákovi uděleno vojenským velitelstvím „Bartoš“ pochvalné uznání IV. stupně. Na diplomu je podepsán generál Karel Kutlvašr.
Pak přišel osudný únor 1948. Četníci byli označeni za pozůstatek buržoazní bezpečnosti a vrahy, kteří stříleli proletářské děti. Alois Polák proto odešel do penze a po deseti letech 2. května 1959 zemřel.
A jaké byly další osudy budovy, v níž byla četnická stanice? Na dvoře byla malá výrobna ping-pong pálek, ve které pracovali bratři Šveňhové. Vše skončilo, když na jednoho z nich bylo podáno udání, že od kohosi převzal leták „Svobodné Evropy“, a on byl na několik let odsouzen do věznice v Jáchymově.