„Jelikož v Marianských lázních v místě Malé Chuchli, náboženský fond panství Zbraslavského, až doposud žádný učitel ustanoven není a dítky místa Malé Chuchle i s dítkami Velké Chuchle bez vychování a vyučování vyrůstají, protože od každé školy vzdáleny jsou, aby takové navštěvovati mohly, tak jsem já, nížepsaný pražský měšťan, v přesvědčení, že učiním dobrý skutek ku blahu člověčenstva a zvláště nevinné mládeže odhodlal jsem se školu založiti…“

Z nadační listiny Antonína Augusta Ullricha 1811

Vlastní dějiny chuchelských škol se začaly psát až o čtyři roky později – v roce 1815, kdy byla nákladem zbraslavského panství, občanů Malé a Velké Chuchle a pražského měšťana a sládka Antonína Augusta Ullricha postavena v centru Malé Chuchle, nedaleko kostela Narození Panny Marie školní budova. Kuriózní bylo, že chuchelská jednotřídka (slavnostně vysvěcená 26. června 1816) byla postavena na místě někdejšího hřbitova, který byl přesunut do lesa ke kostelu sv. Jana Nepomuckého. Prvním učitelem byl Antonín Skřivánek, dalšími pak např. František Veselý, během jehož učitelování došlo k nepředvídatelné události – 29. září 1859 byla školní budova poškozena přívalem vody směrem od Slivence, a to takovým způsobem, že „… i jalovice v chlévě školní budovy se utopila …“ a učitel Veselý tak utrpěl značnou škodu. Oprava budovy si vyžádala náklad 218 zlatých, který ze svého zaplatili chuchelští občané.

Vedle učitele měla v chuchelském školství důležitou roli místní školní rada. Poprvé se o ní dozvídáme v roce 1872. Tvořili ji členové podle zákona Jan Příhoda – rolník z Velké Chuchle a toho času starosta, Josef Suk coby správce školy a zbraslavský farář František Trankler a další členové Josef Liška – rolník z Velké Chuchle, Jan Bílý – rolník z Malé Chuchle. Školní rada byla od této doby volena každé tři roky a její úlohou bylo dohlížet na chod a potřeby školy.

V roce 1873 byl tak při škole ustaven z členů rady výbor pro zřízení školní knihovny, který rozhodl o uspořádání dobročinného plesu ve prospěch tohoto záměru. Ples se za velkého zájmu domácích i přespolních uskutečnil v sále lázeňské restaurace Jana Petráčka, k tanci a poslechu hrála hudba c. k. vojenského pluku barona Mamuly a čistý výnos činil celkem 70 zlatých, za které byla zakoupena velká skříň a více než sto knih různorodého charakteru a ještě zbyly více než dvě desítky zlatých uložené v pražské spořitelně, z jejichž úroků měly být každoročně dokupovány nové knihy.

Protože se počet obyvatel Malé a Velké Chuchle neustále zvyšoval, usnesla se v roce 1880 se místní školní rada a  navrhla chuchelskému zastupitelstvu, aby školní budovu nechalo rozšířit tak, že by v přízemí byly byty řídícího učitele a podučitele a v prvním patře dvě třídy. Do prvního patra bylo nutné vybudovat schodiště a zde se nabídli další z mnoha mecenášů a podporovatelů chuchelské školy – manželé Ferdinand a Johana Čulíkovi, majitelé hostince v čp. 6, kteří věnovali pozemek, na němž bylo uvedené schodiště vybudováno. Ve veřejné dražbě byla zakázka v hodnotě 5765 zlatých a 21 krejcarů zadána staviteli Bohumilu Holečkovi z Vršovic. Stavba byla zahájena 17. května 1881 a svému účelu začala sloužit v září téhož roku. V době stavby se škola (včetně bytu řídícího učitele) přesunula do hostince „U České koruny.“  Škola byla posvěcena 4. září 1881 zbraslavským farářem a na svém místě stojí ve své podobě až dosud. Otevření budovy je popsáno v kronice školy:

Přesně třiatřicet let působil ve zdejší škole Vladimír Přibík. V té době do školy docházelo kolem 170 dětí, a protože to bylo hodně, byla škola v roce 1896 rozšířena na trojtřídní. Nová třída byla upravena z původního bytu řídícího učitele v přízemí školní budovy.

Školní rok vždy začínal a končil slavnostní mší svatou v nedalekém kostele. Pravidelnými akcemi té doby byly oslavy jubileí panovnické rodiny nebo předprázdninové výlety do okolí za vydatné pomoci rodičů a lázeňských hostů nebo zkoušky z náboženství. Častým jevem byly také různé epidemie, například spalničky a záškrt, kdy dokonce musela být škola několikrát v roce uzavřena. Mnoho dětí v té době dostávalo také úlevu z vyučování z důvodu polních prací.

V roce 1906 byla otevřena pobočka školy v čp. 3 a škola se tak stala de facto čtyřtřídní. Tento stav trval až do roku 1933, kdy byla ve Velké Chuchli postavena nová škola a z malochuchelské školy se stala opět dvojtřídní s pěti ročníky školní docházky. V roce 1941 byla pak škola změněna na jednotřídní s osmi školními roky. To již zde jako řídící učitelka působila legendární Anna Koupilová (učitelskému povolání se v Malé Chuchli věnovala plných 27 let).

Po II. světové válce měla škola ráz jednotřídky s pěti ročníky a od roku 1948 byla pak s přívažkem „národní“. Od 13. února 1951 byla však škola organizována opět jako dvoutřídní.

Ve školním roce 1951–1952 žáci zvítězili v celopražské soutěži ve sběru surovin – za první pololetí nasbírali 11,173 tuny a v druhém dokonce 14,925 tuny. Od školního roku 1956–1957 docházeli žáci 5. ročníku celotýdenně do ZŠ Vltavská na Smíchově, škola jako samostatná jednotka zanikla v roce 1963, kdy byly všechny děti převedeny do ZŠ Vltavská.