V minulosti zde byla vyhlášena čtyři maloplošná chráněná území: národní památka Barandovské skály, přírodní rezervace Chuchelský háj, přírodní rezervace Homolka a přírodní památka Nad závodištěm. Všechna tato území jsou pro svoji geologickou, ale i botanickou jedinečnost známa odborné veřejnosti.
Západní část přírodní rezervace Homolka byla zvolena Mezinárodní unií geologických věd za standardní profil spodní hranice stupně pragu, který má světovou platnost jako stratigrafický stupeň spodního devonu. Hranici mezi lochkovem a pragem zde vyznačuje mezi jednotlivými vrstvami kovová značka. Ve východní části této přírodní rezervace, označované jako Žákův lom je zase známé naleziště silurských zkamenělin, zejména graptolitů, různých členovců, hlavonožců, mořských lilijic, mlžů a plžů. Vápence zde hostí velice cenná vápnomilná a xerotermní společenstva, které zde reprezentují druhy jako kostřava waliská, devaterníček šedý, mateřídouška časná a ostřice nízká.
Přírodní rezervace Chuchelský háj představuje jedno z mála zachovaných přírodních společenstev s výskytem vzácných druhů rostlin a živočichů na celém území hlavního města. Zdejší bohatý ekosystém se začal totiž formovat už v období 5000 až 2000 let př. n. l.
Chuchelský háj je převážně složen z dubu zimního s přimíšeným habrem a břekem s bohatým podrostem hájových bylin. Na bývalých polích v okrajových partiích zalesněných v padesátých letech střídajícími se podrosty dubu červeného a letního, borovice lesní, javoru, klenu, modřínu evropského a lípy srdčité, byl vybudován „Areál zdraví“, kde je možno si zacvičit, pohrát i odpočinout. Tyto vysázené dřeviny sice dobře přirůstají, ale nikdy by za přirozených podmínek, bez účasti lesníka netvořily v okolí Prahy souvislé porosty. Nové výsadby z nepůvodních dřevin jsou prakticky bez podrostu nebo zde přetrvávají polní plevele. To, aby se podobaly původnímu lesu, bude trvat ještě několik desetiletí.
V původních částech jsou byliny listnatých opadavých lesů jako jaterník podléška, hrachor jarní, kostival hlíznatý, lipnice hajní nebo ostřice horská. Zvláště na jaře je zde nápadný bohatý keřový podrost a bylinné patro. Druhová bohatost je důkazem, že Chuchelský háj je zbytkem původních lesních porostů, jejichž plocha nebyla nikdy zcela vykácena a přeměněna na pole. Přitom rozdíly mezi původní částí háje a novou výsadbou směrem ke Slivenci jsou patrné na první pohled. V nepůvodní části neroste totiž ani jeden druh lesních trav. Již v 19. století se Chuchelský háj stal cílem mnoho přírodovědců.
Součástí chráněného území je rovněž skála pod kostelem sv. Jana Nepomuckého tvořená výlevem diabasu. I ta je významným botanickým nalezištěm s řadou zajímavých sklaních a teplomilných rostlin, například je zde nápadný červeně kvetoucí kakost krvavý. Některé vzácné druhy v této lokalitě mají dokonce své „locus classicus“, místo, kde byly poprvé popsány.
Rozlehlý komplex Chuchelského háje je také domovem mnoha různých živočichů. Žije zde například motýl otakárek fenyklový, brouci roháč velký a chroustek letní. Z plazů jsou to zmije obecná a užovka hladká, z drobných savců potom norník rudý atd. Nápadnou složkou živočišných společenstev jsou ptáci, kteří jsou zde doslova na každém kroku. Hnízdí zde například datel černý, strakapoud velký, šoupálek krátkosrstý a i další, méně obvyklé druhy. Z dravců jsou to: poštolka obecná a krahujec lesní. Dále jsou zde k vidění sovy – kalous ušatý či puštík obecný.
Další ze zdejších památek – národní přírodní památka Barrandovské skály je jedním z nejstarších chráněných území. Určitý stupeň ochrany požívala její nejvýznamnější část – Barrandova skála, a to od roku 1884, kdy zde byla odhalena pamětní deska s nápisem „Barrande“ a kdy celý tento pozemek byl věnován Národnímu muzeu.
Barrandovská skála představuje unikátní ukázku zvrásnění prvohorních vápenců. Podobně jako v přírodní rezervaci Homolka i zde se nacházejí xerotermní společenstva a celá oblast je tak význačným nalezištěm zkamenělin.
V jižní části Velké Chuchle se nachází poslední zdejší přírodní památka Nad závodištěm. Tato lokalita je chráněná především pro svůj nesporný geologický význam (hranice ordovik – silur). Na stráni nad dostihovým závodištěm se v břidlicích nachází několik silurských ker. K tomuto úkazu se váže zajímavá historie: uvádí se, že před více jak sto lety si J. Barrande na několika místech všiml, uprostřed staršího sledu ordoviku, právě těchto silurských vrstev. Nedomníval se však, že tento jev je způsoben tektonicky následnými horotvornými pochody, jak usuzovala většina jeho protivníků. Naopak, vycházel z teorie, že mladší fauna vytvořila „kolonii“ ve fauně starší a jelikož nenašla vhodné podmínky k životu, vymřela. Když se pak podmínky změnily, nahradila zcela faunu původní (starší).O této teorii vedl Barrande dlouholeté spory, „kolonie“ často nazýval jmény svých odpůrců (zde to například byla kolonie Krejčí nebo Haidinger). Nakonec se ukázalo, že ačkoli Barrande patřil k nejvýznamnějším vědcům vůbec, v této otázce se mýlil. V současné době jsou kolonie téměř k nenalezení, skryté pod vegetací. A tak tato lokalita je významná především z hlediska litologie a stratigrafie.
Od roku 1998 vedla územím zdejší městské části naučná stezka „Barrandovské skály – Chuchelský háj“, kterou v roce 2014 nahradily dvě nové naučné stezky se stejnými názvy. Trasa stezky Barrandovské skály vede od Barrandovského mostu podél železniční trati až do Malé Chuchle, trasa stezky Chuchelský háj vede stejnojmennou přírodní rezervací do Velké Chuchle. Obě stezky seznamují zájemce s pozoruhodnou geologickou stavbou a s dalšími přírodními i historickými zajímavostmi.
Zajímavé odkazy:
Novinky.cz (9. 4. 2013): Do Chuchle za zvířecími pacienty: Mají tu rysa, lišku i výra bez křídla
Český rozhlas – Region (13. 4. 2013): Pražská přírodní rezervace Chuchelské háje ukrývá Mariánský pramen i zookoutek záchranné stanice