Prvním chuchelským kronikářem byl již v 19. století Jaroslav Příhoda, který si vedle účtů za statek a platů zaměstnanců, psal do silné účetní knihy i roční zápisky, zkrátka takový deník. Jednalo se nejen o události z jeho bezprostředního okolí (úmrtí příbuzných), ale také o události, které se děly v obci, v zemi a ve světě. Z celého svazku, který byl kompletně přetištěn v „Paprsku minulosti“, je pro zdejší městskou část jistě nejzajímavější zpráva o stavbě a přemístění zvoničky, jež je dnes na Náměstí Chuchelských bojovníků.

Oficiální, první kronika Velké Chuchle vznikla až v době první republiky. Na prvním listu kroniky je možné si přečíst, že ji za obnos 1400 korun zhotovil pražský knihařský mistr K. Lindauer a že má 400 stran.

První zápis byl pořízen 12. května 1923 Antonínem Čejkou jr., což stvrdila svými podpisy i místní rada v tehdejším složení: Antonín Hrdlička (starosta), Antonín Čejka, Rudolf Mattas, Jan Nerad a Alois Kolda.

Poté následuje „přírodovědecký, historický a národohospodářský nástin“, který vypracoval Vladimír Přibík, penzionovaný řídící obecné školy v Malé Chuchli a čestný občan obce Velká Chuchle.

Od 21. července 1934 se zdejším kronikářem stal Albín Dvořáček, učitel, jenž byl právě přeložen do nově zřízené pokusné reformní obecné školy Charlotty Masarykové ve Velké Chuchli. První jeho zápisy byly věnovány událostem let 1914 až 1919 a dále pak od roku 1920 již pravidelnými ročními zápisky informoval o všem, co se zde dělo.

Raritou v těchto zápisech je podpis prvního československého prezidenta T. G. Masaryka, který se do kroniky zapsal 17. května 1931, když navštívil dostihové závodiště.

O historii obce se za 1. republiky staral nejen kronikář, ale také bývalý chuchelský knihovník Eduard Jeníček, který byl autorem sborníčku vydaného ke 40. výročí založení zdejšího hasičského sboru.

V těchto letech kronikáře podporovala také letopisecká komise obecního zastupitelstva. První zmínka o tom, že existovala je v zápise z roku 1938, kdy koncem června byli do ní zvoleni František Zikán a Albín Dvořáček, „… který je též kronikářem“.

Poté přišla 2. světová válka v níž se kronika nevedla, neboť byla místními občany ukryta, aby se nedostala do rukou Němců,  a tak poslední zápis v ní je datován do roku 1939. Po osvobození na tento zápis navázal neznámý autor, který zapsal vše, co se zde dělo v období protektorátu a následně potom ve dnech Květnového povstání v roce 1945.  O tom, že tyto zápisky byly provedeny až v roce 1945 svědčí i to, že v roce 1943 se údajně objevil následující zápis o vzniku kuratoria a přinucování obcí k jeho podpoře: „… Leč rozkazu musí býti uposlechnuto, a obce, okresy a země mají tyto přísné rozkazy podporovati. Česká mládež však nezklamala, což jsme poznali ve dnech revoluce“.

Zápisy tohoto neznámého kronikáře končí v roce 1946, kdy mimo jiné píše o obnovení letopisecké komise: „V doplnění kroniky r. 1946 a napsání kroniky r. 1947 jest pokračováno z usnesení letopisecké komise až koncem r. 1948, kdy, jak v tomto roce jest zapsáno, byl zvolen opět kronikářem Albín Dvořáček.“

To, jak kronika tehdy vypadala se mohli obyvatelé Velké Chuchle podívat ve dnech 1. až 15. září 1949, kdy byla vystavena v budově MNV.

V roce 1956 popsal Albín Dvořáček poslední, čtyřstý list kroniky a bylo proto třeba dodat druhý díl. Vzhledem k tomu, že to trvalo déle než se předpokládalo, zaznamenal kronikář rok 1957 na volně vložené listy. Jednalo se o neuvěřitelných 20 stran, které jsou vedeny jako příloha k 1. dílu kroniky.

Druhý díl, který sice již není zhotoven z ručního papíru, jako ten předcházející, tak začíná zápisem z roku 1958. Albín Dvořáček tuto kroniku vedl až do roku 1963, kdy se 25. dubna vzdal této funkce, která ho již dost zmáhala, neboť v tomto roce mu bylo již 79 let. Na jeho místo byl jmenován Karel Šmerhovský, učitel základní školy. Jeho první zápis, za rok 1962, vycházel ještě z podkladů předcházejícího kronikáře a z materiálů MNV.

Toto zvolení nebylo nejšťastnější. Zápisy nebyly zpracovány tak, jak by měly být, a tak v roce 1972 byla nově ustavena letopisecká komise, ve složení: Josef Šimůnek (předseda), Květa Dvořáková, Zdenka Sojková, Stanislav Jindřich, Otakar Král a Karel Slavík. Ta rozhodla, že ve psaní se bude pokračovat a zápisy z let 1964 až 1972 se zpětně doplní. V roce 1974 do komise ještě přibyli: Jaromír Melichar, Ivan Šimůnek, Antonín Slavík a Marie Tonková. Události do kroniky zapisovala zpětně Jana Hrubá. I přes tato opatření zápisy v kronice z neznámých důvodů skončily v roce 1970 a víc jak polovina knihy tak zůstala prázdná.

O to větší bylo překvapení, když v roce 1999 se najednou na radnici objevily zápisy z let 1970 až 1979, které byly zapsány na jednotlivé listy a ozdobeny byly vlepenými výstřižky a fotografiemi. Jejich autorem byl prom. hist. Zdeněk Šípek. Tyto listy byly následně svázány a staly se tak třetím, neoficiálním dílem kroniky.

V sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století se vlastivědnou činností zaobíral i zdejší člen rady MNV Jan Tuháček. Aby získal co nejvíce informací, obcházel pamětníky a sbíral materiály týkající se Chuchle. Takto se mu podařilo sestavit dva spisky „Stručné dějiny obce Velká Chuchle“ a „Z dějin Velké Chuchle“. Kromě toho také mnohé informace z historie obce publikoval v „Informacích ONV Prahy 5“. V roce 1982 uspořádal v objektu dnešní „Vodní říše“ na Hvězdárně výstavku dobových fotografií, z nichž některé se zachovaly dodnes. Toto ale nebyla jediná výstava, která se zde v tomto roce konala. Při příležitosti 850. výročí první zmínky o Chuchli uspořádal OV–59 Malá Chuchle, v loděnici ČVUT, výstavu z dějin Malé Chuchle.

Vraťme se ale zpět ke kronice. Ta i nadále, i když opět nepravidelně pokračovala. V roce 1980 byl pořízen její 3. díl, jenž byl opět z ručního papíru, který zhotovil potomek původního výrobce zdejší kroniky mistra K. Lindauera. Na jeho prvních stranách jsou zvětšené fotografie tehdy současné Chuchle. Zápisy za rok 1981 a 1982 provedla Bohdana Seeháková. Ovšem tím to skončilo, protože pak opět nastala přestávka, která trvala až do roku 1986, kdy se této funkce ujala Daniela Řeřichová, redaktorka časopisu „Dilia“ a absolventka AMU. Psala ji až do roku 1992, kdy ji vystřídala od roku 1993 Eliška Lišková, učitelka chuchelské základní školy, která předtím vedla kroniku v Řeporyjích. Ovšem vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu zápisky vedla pouhý rok.

V současné době píše kroniku Mgr. Tomáš Hromádka, který s výsledky své práce zájemce seznamuje nejen v „Chuchelském zpravodaji“, ale i na internetu. Do roku 2014 vedl kroniku v klasické ruční podobně, v současnosti jsou zápisy vedeny v elektronické podobě s následným vytištěním a vazbou po uzavření každého kalendářního roku.

V lednu 2002, při příležitosti 870. výročí první zmínky o Chuchli uspořádal kronikář Velké Chuchle „Den otevřených dveří“, kde se občané mohli poprvé v historii seznámit se všemi dosud známými chuchelskými kronikami. Akce se setkala s nevšedním zájmem veřejnosti, stejně jako velká výstava v sokolovně, která se konala v červenci téhož roku.

Dnes jsou z bezpečnostních důvodů uzavřené díly kroniky uchovány v Archivu hl. m. Prahy, kde je o ně nejen postaráno, ale je tak rovněž zajištěno jejich využití badatelskou veřejností. Uložené kroniky byly digitalizovány a zpřístupněny prostřednictvím internetu na webových stránkách Archivu hlavního města Prahy a městské části Praha – Velká Chuchle.