První historická zmínka o Chuchli (zřejmě Malé) je z 19. ledna 1132, kdy Chuchle byla majetkem pražského biskupství. První pokračovatel kronikáře Kosmy, označovaný podle tradice jako Kanovník vyšehradský,  tehdy do svého letopisu zaznamenal pozoruhodnou událost, která se zde přihodila pražskému biskupovi Menhartovi.

Toho dne se právě chystal ke spánku, když náhle uslyšel jakési hřmění. Jeho sluhové všeho nechali a utekli a on sám se schoval za komín, čímž si zachránil život. Dvě zdi domu, ve kterém pobýval rozrazil podle vyprávění kronikáře obrovský kámen, který se zastavil v místě, kde měl biskup spát.
Touto událostí vstoupila Chuchle nejen do písemných pramenů, ale také do dějin české geografie a geologie, protože zřejmě jde o první popsané skalní řícení na našem území. Biskup Menhart působil ve své funkci v letech 1122 – 1134 a během své služby se zúčastnil křížové výpravy do Jeruzaléma a musel vyvrátit obvinění ze spiknutí proti přemyslovskému knížeti Soběslavovi I.(1125 – 1140).

V reprezentativní knize Příběh Pražského hradu z roku 2004 připomenula Jana Maříková-Kubková událost z roku 1928, kdy v kryptě sv. Kosmy a Damiána byl odhalen hrob. Nebožtík byl pohřben v silné vrstvě vápna. Tělo se do ní otisklo tak dobře, že archeologové mohli nalít do dutiny sádru a vytvořit odlitek. V rámci pátrání po okolnostech pohřbu, se historici přiklonili k tomu, že se jednalo právě o biskupa Menharta.  (symbolické zasypání vápnem mělo připomínat účast na křížové výpravě). Odlitek je k vidění na výstavě Příběh Pražského hradu a díky tomu máme poměrně přesnou představu, jak biskup Menhart vypadal.

Mgr. Tomáš Hromádka

kronikář městské části Praha – Velká Chuchle

Dne 19. ledna dlel pan Menhart v jakési vsi Chuchli a jednoho dne za soumraku stal se div neslýchaný a velmi hrozný. Když totiž, zmožen jsa již dřímotou, vstoupil na lože a jeho sluhové stáli u něho, najednou zazněl jim v sluch strašný hřmot, jako by vycházel z jeskyně, a blížil se k domu, v němž byl. Tím hřmotem postrašeni utekli a pána samotného tam nechali. On, nevěda si rady, seskočil z lůžka a jako u vidění se postavil ke zdi komína. A hle! Kámen nápadné velikosti, valící se s hory, porazil dvě stěny i lože biskupovo a tam se zastavil. Tak vyvázl pan biskup bez úrazu. Amen.

Zdroj: Pokračovatelé Kosmovi (přeložili Karel Hrdina, V. V. Tomek a Marie Bláhová), Praha 1974, str. 50)