Označení obecního úřadu v době protektorátu

Vyhlášení druhé světové války se neblaze projevilo i v životě naší obce. Postupně byly rozpuštěny politické strany, zakázány sportovní organizace Sokol a DTJ, jedinou možností zábavy zůstalo v obci kino. V provozu zůstalo dostihového závodiště, které bylo jednou z mála možností kulturního vyžití občanů Prahy, ikdyž pod německým dohledem. Němci ovládli Jockey club i většinu stájí. Došlo dokonce k přejmenování některých koní (blíže v kapitole o dostihovém závodišti). Obyvatelstvo si postupně muselo zvykat na přídělový systém  (zboží se vydávalo na základě poukázek – chlebenek, tabačenek, mýdlenek apod.).

Ihned po vzniku protektorátu došlo i v naší obci k tzv. akci Gitter (Mříže), která představovala předvedení a zatčení všech podezřelých osob – zejména komunistů i německých emigrantů a byla ukázkou toho, jak dalece je český policejní aparát schopen spolupracovat s nacistickou správou. Ve Velké Chuchli bylo zatčeno pět osob – Antonín Dorschner, Bohumil Dvořák, Josef Chrastil, Antonín Zourek a Jan Zrzavý. Byli propuštěni po šesti dnech a po zbytek války sledováni. Měli štěstí, řada jejich komunistických kolegů byla odvlečena do koncentračních táborů.

O půl roku později při pohřbu Jana Opletala došlo k hromadnému zatýkání studentů. Mezi nimi byl i chuchelský student medicíny Jaroslav Tauchman, který se jako člen Hlávkovy koleje iniciativně účastnil demonstrace 28. října 1939 a při pohřbu Jana Opletala šel společně s dalšími kolegy v čele průvodu s věncem Hlávkovy koleje. Nad ránem 17. listopadu 1939 byl zatčen a následující tři roky prožil v koncentračním táboře Sachsenhausenu. Propuštěn byl 20. dubna 1942 a zbytek války působil jako medik u chuchelského lékaře MUDr. Seeháka (po válce dostudoval medicínu a pracoval jako obvodní lékař v Horním Jiřetíně u Mostu).

Odbojové činnosti v průběhu druhé světové války se účastnilo mnoho chuchelských občanů. Zcela zapomenut je už dnes osud Luisy Reichmannové, která působila v Obraně národa. Pocházela z německé rodiny a do Chuchle se přestěhovala v roce 1938 po obsazení pohraničí. Její manžel byl v roce 1939 donucen z rasových a politických důvodů v květnu 1939 opustit republiku, kde se potom v Anglii zapojil do zahraničního odboje. Luisa Reichmannová s ním zůstala ve styku a společně s redaktorem Vávrou mu do zahraničí zasílala zprávy o aktivitách nacistů na území protektorátu. Jako pracovnice Eskomptní banky měla přístup k tajným hospodářským a politickým materiálům. Po prozrazení aktivit Obrany národa byla 20. srpna 1940 ve svém bytě ve Velké Chuchli zatčena a uvězněna ve věznici Gotteszell. 11. června 1942 byla v Berlíně odsouzena k trestu smrti a 18. prosince téhož roku popravena společně s některými členy skupiny nazvané v aktech Gestapa (německé tajné policie) „Jaroš a spol.“

V závěru roku 1941 vzrušila občany Chuchle tzv. „benzínová aféra“. Souvisela s hospodařením s benzínem, který byl v době války strategickou surovinou a tím pádem Němci velmi kontrolovanou. Po nástupu R. Heydricha došlo k hospodářským kontrolám a zjištění černého odběru benzinu. Z tohoto deliktu byli usvědčeni zaměstnanci Waltrova zahradnictví, konkrétně byl 9. října 1941 zatčen František Molhanec jako prokurista firmy. Nějakou dobu byl vězněn na Pankráci, v Terezíně, až byl odvezen do koncentračního tábora Mauthausen, kde na počátku roku 1942 zemřel, stejně jako další občan Jaroslav Mašek.

Na dobu pobytu v koncentračním táboře  vzpomínala po letech manželka Františka Molhance: „Věděla jsem, že balíčky nebyly vězňům v pořádku předávány přesto, že se do nich vkládaly seznamy věcí. Náš řidič děkoval ku příkladu za cigarety, které v balíčku vůbec neměl. Manžel mi tehdy také napsal, že přeje našemu psovi (uvedl v dopise jeho jméno a německá cenzura z toho nepoznala, že jde o psa) jeho dobré bydlení a dobrou stravu. Tak tam s nimi bylo zacházeno. Později jsme zjistili, že manžel měl na kartě poznámku – návrat nežádoucí.

V březnu 1942 jsem dostala zpět peníze, které jsem manželovi poslala. Na poukázce bylo napsáno, že adresát zemřel. Potom také přišla úřední zpráva, datum úmrtí však bylo jiné. Úmrtní list jsem si vyžádala, urnu, za kterou chtělo Gestapo 5000 K však nikoliv. Tehdy se již vědělo, že vězňové jsou hromadně spalováni.“

Nejzřetelněji se válečné období dotklo obyvatel židovského původu. Z Malé i Velké Chuchle z těchto důvodu nastoupilo do transportu celkem 22 obyvatel, mezi nimi i dvouměsíční kojenec.

Chuchle však i během protektorátu žila svým životem. V budově školy byla otevřena mateřská škola a 22. února 1940 se po mnohaletém úsilí podařilo konečně otevřít trvalou železniční zastávku Velká Chuchle. Nástupiště ve směru do Prahy se nacházelo přibližně v úrovni restaurace Start a křižovatky dnešních ulic Dostihová a Mezichuchelská, na druhé straně pak pod restaurací „U Tůmů“. Současně byla uzavřen druhý železniční přejezd ve Velké Chuchli (blíže k Malé Chuchli) a zastávka v Malé Chuchli. Povodeň v roce 1940 zaplavila hřiště Čechoslovanu, dostihové závodiště i okolní domy a způsobila škodu  kolem 2 mil. K V létě téhož roku byla zrušena a zavezena úvozová cesta od čp. 165 k čp 191 (dnes ji připomíná pouze ulice V Úvoze), na místním mrchovišti plánoval okresní úřad Praha – Jih postavit chudobinec. V roce 1942 byl zřízen obecní rozhlas, a na Křižovatce zrušen úřad potravní daně. V roce 1943 byl sesazen starosta Antonín Vokurka, nahradil ho Josef Klán (podrobněji o tom píšeme na jiné straně knihy) a rozpočet obce poprvé v historii přesahuje jeden milion korun. Současně byla zřízena poradna pro matky a děti a SK Čechoslovanu Chuchle a Hockey clubu Velká Chuchle byly obcí uděleny dotace po 500 K s tím, že jim bude svěřena „Kuratoriem“ (nacistickou organizací) část výchovy mládeže. O rok později se schůze obecního zastupitelstva omezují pouze na rozpočtové debaty. Rozhodnuto bylo pouze o přesném měření chuchelského katastru. Na chuchelském závodišti se běhají dostihy bez diváků, ti je sledují z okolních kopců.