Malá Chuchle
Dějiny chuchelských škol se začaly psát v roce 1815, kdy byla nákladem zbraslavského panství, občanů Malé a Velké Chuchle a pražského měšťana a sládka Antonína Augusta Ullricha postavena v centru Malé Chuchle, nedaleko kostela Narození Panny Marie školní budova. Kuriózní bylo, že chuchelská jednotřídka (slavnostně vysvěcená 26. června 1816) byla postavena na místě někdejšího hřbitova, který byl přesunut do lesa ke kostelu sv. Jana Nepomuckého. Prvním učitelem byl Antonín Skřivánek, dalšími pak např. František Veselý, během jehož učitelování došlo k nepředvídatelné události – 29. září 1859 byla školní budova poškozena přívalem vody směrem od Slivence, a to takovým způsobem, že „… i jalovice v chlévě školní budovy se utopila …“ a učitel Veselý tak utrpěl značnou škodu. Oprava budovy si vyžádala náklad 218 zlatých, který ze svého zaplatili chuchelští občané.
Větších úprav doznala škola až za učitelování Josefa Suka, v letech 1880–1881, kdy bylo k původně přízemní budově přistavěno první patro a škola se tak stala dvojtřídní.Ve veřejné dražbě byla zakázka v hodnotě 5765 zlatých a 21 krejcarů zadána staviteli Bohumilu Holečkovi z Vršovic. Stavba byla zahájena 17. května 1881 a svému účelu začala sloužit již v září téhož roku. Učit se ale nepřestalo – v období stavby se škola (včetně bytu řídícího učitele) přesunula do hostince „U České koruny.“ Otevření školy předcházelo nejprve posvěcení budovy, které bylo slavnostně provedeno 4. září 1881 zbraslavským farářem. O této slávě psaly i tehdejší noviny:„Obec chuchelská, ačkoliv malá, postavila si touto krásnou budovou školní důstojný pomník své snahy ku vzdělání mládeže, čehož jí zajisté potomci dlouho vděčně vzpomínati budou.“ Posel z Budče, 14. září 1881
Přesně třiatřicet let působil ve zdejší škole Vladimír Přibík. V té době do školy docházelo kolem 170 dětí, a protože to bylo hodně, byla škola v roce 1896 rozšířena na trojtřídní. Nová třída byla upravena z původního bytu řídícího učitele v přízemí školní budovy.
Školní rok vždy začínal a končil slavnostní mší svatou v nedalekém kostele. Pravidelnými akcemi té doby byly oslavy jubileí panovnické rodiny nebo předprázdninové výlety do okolí za vydatné pomoci rodičů a lázeňských hostů nebo zkoušky z náboženství. Častým jevem byly také různé epidemie, například spalničky a záškrt, kdy dokonce musela být škola několikrát v roce uzavřena. Mnoho dětí v té době dostávalo také úlevu z vyučování z důvodu polních prací.
V roce 1906 byla otevřena pobočka školy v čp. 3 a škola se tak stala de facto čtyřtřídní. Tento stav trval až do roku 1933, kdy byla ve Velké Chuchli postavena nová škola a z malochuchelské školy se stala opět dvojtřídní s pěti ročníky školní docházky. V roce 1941 byla pak škola změněna na jednotřídní s osmi školními roky. To již zde jako řídící učitelka působila legendární Anna Koupilová (učitelskému povolání se v Malé Chuchli věnovala plných 27 let).
Po II. světové válce měla škola ráz jednotřídky s pěti ročníky a od roku 1948 byla pak s přívažkem „národní“. Od 13. února 1951 byla však škola organizována opět jako dvoutřídní.
Ve školním roce 1951–1952 žáci zvítězili v celopražské soutěži ve sběru surovin – za první pololetí nasbírali 11,173 tuny a v druhém dokonce 14,925 tuny. Od školního roku 1956–1957 docházeli žáci 5. ročníku celotýdenně do ZŠ Vltavská na Smíchově, škola jako samostatná jednotka zanikla v roce 1963, kdy byly všechny děti převedeny do ZŠ Vltavská.
V objektu krátce na to působilo střední odborné učiliště s oborem zlatnictví, které bylo zřízeno pod národním podnikem SAFINA. Název tohoto podniku byl později převzat i pro pojmenování celé budovy. V druhé polovině sedmdesátých let převzala objekt Vysoká škola zemědělská (Katedra pedagogiky) a v roce 1978 zde bylo zahájeno vyučování ve třech učebnách.
Katedra pedagogiky Vysoké školy zemědělské dosud obhospodařovala budovy bývalé lázeňské restaurace, které převzala v roce 1966 (nájemce lázeňské restaurace totiž po druhé světové válce vystřídali vojáci a coby voják zde běhal i olympionik Emil Zátopek. V roce 1955 byla v Chuchli zřízena Škola pro předsedy JZD, která byla později přejmenována na Školu pro funkcionáře socialistických zemědělských závodů). Od roku 1960 zde působila Střední zemědělská technická škola s učebním oborem Pěstitelství a chovatelství).
V roce 1975 bylo rozhodnuto obnovit celý již značně zchátralý areál. Prvním objektem byla někdejší lázeňská restaurace, jejíž rekonstrukce trvala pět let (1979–1984). Byly zde vybudovány posluchárny a učebny, laboratoř pro výpočetní a didaktickou techniku, ubytovna, zasedací místnost, kabinety a kanceláře pro personál.
Hned po dokončení stavby došlo k přípravě rekonstrukce původní školní budovy. Ta však mohla začít až v roce 1988 a trvala do roku 1990. Byly zde vytvořeny seminární pracovna, počítačová učebna, psychologická laboratoř a pracovny učitelů.
V roce 1995 bylo akademické pracoviště přejmenováno na Katedru pedagogiky České zemědělské univerzity, a o šest let později na Institut základů vzdělanosti České zemědělské univerzity.
V Malé Chuchli je ještě jedno akademické pracoviště, a to nedaleko Vltavy loděnice Českého vysokého učení technického. Tento objekt byl vybudován v roce 1981 a slouží vysokoškolákům k povinné výuce i rekreaci.
Velká Chuchle