Velká Chuchle

Válečná situace se stala na začátku května 1945 impulsem pro jednání doposud roztříštěných skupinek chuchelských občanů toužících po svobodě nebo zapojených do odbojové činnosti. Hlavní slovo v další organizaci přitom měli štábní kapitán Jindřich Stodola, účetní Jan Brabec, nadporučík Václav Neubauer a redaktor Alois Šašek, kteří na popud výzev londýnského rozhlasu již na sklonku roku 1944 připravovali vznik ilegálního národního výboru.

4. května se na budově četnické stanice objevila malá československá vlajka, která jakoby symbolizovala příchod svobody. Chuchelští četníci dostali příkaz, aby od následujícího dne úřadovali pouze česky. To bylo impulsem k dalšímu jednání. Ve večerních hodinách téhož dne byl na obecním úřadě při zasedání obecního zastupitelstva ustaven šestnáctičlenný revoluční národní výbor, který připravil „provolání k obyvatelstvu o převzetí moci“ a dvě vyhlášky o nastoupení ochranné služby a o odevzdání zbraní ze strany Němců. Národní výbor pracoval ve složení: Josef Hrabák (předseda), Jindřich Barák, Jan Brabec, Antonín Dorschner, Zdeněk Kaufman, Ing. Bohumil Klauz, František Kocourek, Václav Koula, Jaromír Příhoda, Antonín Říha, npor. Václav Neubauer, škpt. Jindřich Stodola, Alois Šašek, později se přidali Karel Uhlíř, František Rambousek a František Lapáček.

Krátce po poledni 5. května padlo rozhodnutí. Rozhlas volal o pomoc, v Praze došlo k otevřenému boji. Členové národního výboru se rozhodli vyvěsit připravenou proklamaci k chuchelskému obyvatelstvu a vyhlášku o mobilizaci vojenských osob. V chuchelské škole byla připravena obecní ošetřovna pro raněné v čele s MUDr. Františkem Nožičkou a MUDr. Vladimírem Seehákem.

Mezitím byla odzbrojena posádka německých vojáků v hotelu Start, která měla bránit železnici, na Křižovatce byla odzbrojena další vojenská jednotka, které byly zabaveny zbraně.

Část ozbrojených spěchala na pomoc Praze, část Slivenci, kde se ve škole urputně bránila silná německá posádka. Později byl na Křižovatce chuchelskými bojovníky zachycen i německý vůz plný nástražných časovacích strojků. Němečtí občané Chuchle byli internovaní ve svých domovech (nesměli vycházet na ulici) a byly jim zabaveny zbraně, rozhlasové přístroje a dalekohledy.

Nad ránem 6. května bylo pražským rozhlasem přikázáno stavět barikády. V Chuchli sehrály důležitou úlohu 3 barikády od Křižovatky po Lahovičky, jejichž důležitým úkolem bylo zabránit průjezdu postupujících vojsk směrem z Hradišťka do Prahy. Jejich první útok byl odražen. V poledních hodinách 7. května se dostaly oddíly SS po dobytí Zbraslavi a Lahovic se 4 tanky, 3 ozbrojenými vozy  a 250 ozbrojenými muži na pole za Waltrovu zahradu. K jejich zadržení přijela na pomoc ze Smíchova lokomotiva s vagóny opatřenými děly malé ráže (součástí posádky byli i tři chuchelští občané: Jan Šimerman, František Kancnýř a Josef Hložek). Vojenský vlak byl však několika přesnými zásahy německých tanků zničen.

Později za pomoci roty Vlasovců (členů ROA, která původně bojovala s Němci proti bolševismu a na konci války se obrátila proti Němcům) s těžkým kulometem a minometem se podařilo Němce udržet v pozicích na okraji Lahovic až do setmění. Radotín byl zatím donucen kapitulovat, v Lahovicích došlo k teroru na místních obyvatelích ze strany Němců, kteří po té, co zavraždili několik desítek lahovických mužů,  donutili asi padesát lahovických občanů, aby postupovali jako jejich předvoj k barikádám umístěným „u osmi kanálů“. Chuchelští obránci je nechali postoupit až do bezprostřední blízkosti, a pak zahájili výstražnou palbu. Lahovičtí se vrhli na pravou stranu silnici a skryli se v kanálech. Na Němce ukryté na levé straně byl zahájen útok.

V noci ze 7. na 8. května po ústupu vlasovců byla nucena hrstka našich obránců pro naprostou převahu nepřítele ustoupit ke Slivenci a hřbitovu. Na naší straně zůstali v těchto bojích dva padlí a jeden zraněný. Ostatní obyvatelé se ukryli v domech, jiní odešli do lomů, případně do okolních obcí. Když Němci obsadili Chuchli, postupovali směrem ke Slivenci. Zde se však střetli se silnou posádkou vlasovců, která za podpory chuchelských občanů Němce zahnala až k Vltavě.

Vlasovci však odešli a Němci posílení dalšími příslušníky SS obsadili znovu obec. Na ulicích se po přestřelkách objevilo třináct občanů v tratolištích krve. Vojáci drancovali byty a skladiště potravin. Jednotka se usídlila za školou. Velitel armádní skupiny vydal pro zdejší občany stanné právo. K excesům došlo v obecní ošetřovně, kde byl krátce po úspěšné operaci zavražděn revolverem boje neschopný ruský voják a rovněž zde byl zajištěn Jaroslav Hauner, který v ošetřovně pomáhal (popraven byl u zdi činžáku).

Zásluhou místních Němců byl prozrazen úkryt občanů v dolech. Dlužno dodat, že zde hledala bezpečí většina obyvatel obce.  Němci připravovali palbu (zaznamenáno zde bylo několik zranění), když byl zásluhou MUDr. Andreje Leňo (chuchelského občana, který se svojí rodinou byl rovněž v dolech ukryt) sjednán volný odchod obyvatel, když se zaručil, že ve štolách nejsou žádné zbraně. Všichni se museli krátce po 13. hodině seřadit do dlouhého průvodu a s kočárky a zavazadly odejít domů. Ze skupiny bylo odděleno asi padesát mužů, kteří se jako rukojmí měli zaručit, že v Chuchli bude klid. Muži byli odvedeni na zahradu Němky Richterové (současného chuchelské radnice) a odpoledne potom propuštěni.

Zatímco Rudá armáda přijela 9. května do Prahy a ničila zbylá střediska odporu, v Chuchli nadále trvala německá okupace. Hlášeni byli další mrtví, Němci rabovali. V 18 hodin došel německému veliteli rozkaz o rychlém stažení jednotky. Pěchotní oddíl zabral celou silnici od školy po dnešní nám. Chuchelských bojovníků a společně s vozy červeného kříže se dal na pochod směrem k Dobříši.  Němečtí vojáci nechali přitom Chuchli dárek na rozloučenou, uprostřed železničního přejezdu zapálili nepojízdný vůz s municí. Požár se přenesl na závodiště do stájí. Přitom zahynuli tři dostihoví koně a na železničním přejezdu trenér Karel Šmejda. Tak skončila německá okupace.

Krátce potom museli zajištění chuchelští Němci odklidit nevybuchlé miny a náboje. Nálada obyvatel spojená s uvolněním emocí přispěla i k tomu, že na ulicích došlo k jejich lynčování. Většina Němců byla po válce odsunuta, zůstali pouze ti, kteří prokázali svůj vztah k nové Československé republice, případně odbojovou činnost v době okupace.

 

Za bojů ve Velké Chuchli padlo 25 občanů. Většina z nich je pochována ve společném hrobě v Chuchelském háji, nedaleko kostela sv. Jana Nepomuckého, kam byli slavnostně pohřbeni 11. května 1945. Mrtví němečtí občané byli pochováni v lomu a na různých místech v Chuchli.

 

Seznam padlých občanů Velké Chuchle během bojů v květnu 1945

Antonín Mrázek (popraven 7. května na Starochuchelské ulici), Bohdan Rybáček (padl u legionářských domů v ulici Pod Akáty 8. května), Tomáš Steinberger (popraven u Liškova statku 7.5.), Emanuel Hladký (padl 7. května v boji před hasičskou zbrojnicí), Jaroslav Hauner (popraven u činžáku 7.5.), Václav Kalenda (popraven na Starochuchelské poblíž školy 7. května) , František Kroupa (padl na Starochuchelské poblíž školy 7. května), Josef Pokorný (padl 8. května v boji u Slivence), František Majer (padl 8. května u Zlíchova), Vladimír Suchánek (zastřelen před Kresovnou 7. května), Jan Havlíček (zastřelen 8. května), Karel Šmejda (zastřelen na železničním přejezdu 7. května), František Kocourek a Jiří Kocourek (bývalý chuchelský starosta a jeho syn zavražděni v noci z 8. na 9. května na silnici do Hlubočep), Václav Dvořák (z Prahy, padl při ostřelování obrněného vlaku 7. května), Josef Fialka (z Prahy, padl při ostřelování obrněného vlaku 7. května), Květoslav Mašita (ze Všenor, padl při ostřelování obrněného vlaku 7. května), Antonín Havelka, Karel Kadlec (oba dva ze Staré Hutě, popraveni 8. května na Starochuchelské ulici) Ilja Pugačev, Ilja Lubenov (padl na zbraslavské silnici)  Martin Angelov Dimitrij (padl na zbraslavské silnici), Rjabuškin(vojín Vlasovovy armády, vynesen z ošetřovny na nosítkách a ve školní zahradě zastřelen) a dva vojíni nezjištěných jmen (první Vlasovec padl na závodišti při boji s německými tanky 7. května).

Hned po pohřbu byla mezi občany zahájena sbírka pro zřízení fondu pro vdovy a sirotky po padlých občanech. Současně byly vyčísleny i válečné škody v obci – celkem 4,85 milionu Kč. Střelbou bylo poškozeno 8 domů, bylo nalezeno 41 demolovaných dveří a celá řada rozbitých oken a kromě uvedených obětí bylo navíc těžce zraněno 12 chuchelských občanů. Z ukradených věcí byly pohřešovány nejčastěji pánské prádlo, šaty, boty, hodinky, budíky, fotoaparáty, dalekohledy, látky, kufry. Z potravin byly odneseny tuky, cukr, vejce, mouka.

13. května se ke svému jednání sešel národní výbor, který kooptoval do svého pléna sedm členů KSČ. Plénum tvořilo tak 24 členů, radu národního výboru pak osm členů, které předsedal nově zvolený předseda František Rambousek (Josef Hrabák se stal předsedou okresního národního výboru, po několik dní ho zastupoval Alois Šašek)

 

Ocenění účastníci chuchelských bojů

Čsl. vojen. medaile za zásluhy I. stupně

Jan Brabec, Otakar Král, Josef Hrabák, Vílém Koupil, František Hořejší, Alois Polák, František Macháček, Antonín Slavík, Jaromír Příhoda, Jaroslav Černohorský.

Čsl. vojen. medaile za zásluhy II. stupně

MUDr. František Nožička, MUDr. Vladimír Seehák, Marie Šetková, Milada Čumrdová, Antonie Pokorná, Václav Filípek, Bohumil Klauz, Bohumil Sakař, Ondřej Steinberger, Horymír Svoboda, Rudolf Šinkovec, Benjamín Hošek, Josef Linhart, Josef Pastyřík, Václav Kučera, Jan Koudelka, Jan Mrskoš.

Pochvalné vojenské uznání IV. stupně

Felix Kohout, Jan Šturm, Kamil Martínek, Antonín Doršner, Stanislav Baďouček, Vratislav Soukup, Jaroslav Sakař, Antonín Zikán, Rudolf Klomfar, Stanislav Martínek, Karel Vojta ml., Jaroslav Poupě, Bohuslava Doršnerová, Anežka Maršálková, Marie Sirotková, Libuše Železná, Miroslav Dobřický, Jaroslav Křístek, Josef Kokta, Bohumil Dvořák, Jan Bolina, Václav Čumrda, Antonín Pára, Karel Slavík, Nikolaj Stepanov, Zdeněk Kaufman, Jiří Šturm, Jaroslav Vinš, František Bodlák, Bohumil Tamchyna, Stanislav Tůma, Jan Tuháček, Josef Roch, Antonín Hrdlička.

Čs. medaile za chrabrost

Jaroslav Kreisinger, Josef Železný, Ladislav Veselý, Bohumil Dlouhý, Josef Balabán, František Čmelínský, Bohumil Sakař, Václav Janouš, Josef Hložek, Josef Čumrda

 

Ze vzpomínek Anny Svobodové:

„V pondělí 7. května dorazili němečtí vojáci do Velké Chuchle. Ke 22. hodině přišli do našeho domu čp. 21. Nejprve vojáci, za chvíli i důstojníci. Nás zahnali do jedné světnice a sami se ubytovali v kuchyni a pokoji. Rozsvítili si kostelní svíce, jelikož nešel elektrický proud.

Najednou jsme uslyšeli, že vojáci přivedli mladého Preka a Drechslera, které chytili na ulici. Po prohlídce je vyslýchali. Jeden z Němců uměl česky. Ptali se též mé sestry, co jsou to zač. Sestra jim řekla, že jsou to neškodní rajťáci a ne partyzáni. Poté je propustili. Potom přivedli Haunera a ještě jednoho mladíka, jehož jméno si již nepamatuji. Našli u nich granáty. Vyvedli je z domu, postavili ke zdi činžáku a zastřelili. Z chodníku před naším domem zastřelili Suchánka a Hladkého, kteří šli po ulici. Zbytek noci proběhl v poměrném klidu, jen se nás několikrát ptali, jak daleko je k Američanům.

Ráno byli přivedeni František Poláček a Josef Vondráček. Poručili jim, aby v parčíku před námi kopali hrob. Pro koho? Z parčíku tehdy zastřelili Havlíčka, který šel po Mrázovce.

Najednou důstojníci vyhlásili poplach a všichni běželi ke Slivenci. V tomto zmatku Poláček s Vondráčkem z parčíku utekli. Za chvíli jsme zaslechli střelbu a viděli jsme, jak Vlasovci nesoucí československou vlajku, ženou Němce před sebou.

V kuchyni jsme našli po odchodu Němců spoustu munice a odevzdali ji Vlasovcům. Přišli se k nám napít. Zatím někde u váhy a před Janoušovými se odehrával boj mezi Vlasovci a Němci. Pak se Vlasovci stáhli a obec opanovali opět Němci. Vydali přísný zákaz vycházení z domů. K nám se už nevrátili.“

 

Malá Chuchle

Že válka končí, pocítili v Malé Chuchli 22. dubna 1945 při mši v kostele Narození Panny Marie, kdy v nedalekém Braníku zaútočilo americké letadlo na nákladní vlak převážející německou vojenskou techniku. Kněz tehdy nedokončil kázání. O dva dny později napadla čtyři americká letadla na zbraslavské silnici kolonu Němců prchající z Vratislavi.

5. května 1945 byla v Malé Chuchli postavena barikáda mezi čp. 37 a benzinovou pumpou z nákladních aut a dlažebních kostek. Další byla postavena pod Barrandovskou skálou. 6. a 7. května bylo dění v Malé Chuchli spojeno s Vlasovci, které zdejší obyvatelé vítali jako osvoboditele. Po jejich odchodu 8. května obsadili Malou Chuchli Němci. Při tom byl smrtelně zasažen zezadu Jaroslav Kos, který bezbranný utíkal v Lázních před Němci do lesa. Další malochuchelskou obětí byl Václav Dudek, který byl zajat se zbraní v ruce. Pokusil se zachránit útěkem, ale byl po něm hozen granát. Spolu s ním zahynul štábní strážmistr František Otradovec a dalších šest Bulharů. Čeněk Hejl a jeho syn Jiří byli zastřeleni Němci v Chuchelském háji, když se vraceli z Lochkova, kde přečkali celou revoluci (místo jejich skonu připomínal po válce křížek na stromě). Štěpán Vaverka uprchl před Němci oknem do stráně, a tam byl zastřelen. Josef Klimpella se skrýval v lese. Byl zraněn do břicha, doplazil se domů a po třech dnech zemřel. Několik zbloudilých střel vniklo osudného dne do místní školy, kde poničily zdejší majetek.

O den později mohli již lidé vyjít z krytů (ukrývali se ve sklepech), na  paži museli přitom nosit bílou pásku. Chuchle byla bez spojení, elektrické vedení bylo zpřetrháno, rádio umlklo. Večer se začali Němci stahovat z Barrandova a začali ustupovat.

10. května táhly od Zbraslavi kolony zajatých Němců, mezi nimi byli i Vlasovci. Rusové, kteří v té době již dosáhli Malé Chuchle a místními přivítání házením květin a máváním šátky, tři z nich zahlédli, vytáhli z řady, zbili do krve, odvedli je na chuchelské nádraží, kde je zastřelili. Chuchelští občané jim vykopali hrob v kaštanové aleji za nádražím, kam spolu s nimi uložili i tělo jednoho Němce, který vyběhl z řady a skočil pod ruský tank a byl usmrcen.

Památku obětem obou světových válek připomíná pomník obětem obou světových válek nedaleko kostela Narození Panny Marie a pamětní deska na smrt Václava Dudka umístěná na domě ve Zbraslavské ulici. Pamětní deska na smrt Jaroslava Kosa byla umístěna na budově lázeňské restaurace, při rekonstrukci, kterou prováděla Vysoká škola zemědělská byla v roce 1981 sejmuta a následně se ztratila. Až v roce 2025 došlo při příležitosti 80. výročí od konce 2. světové války k obnově pietního místa a deska byla 5. 5. 2025 znovuodhalena.