Celé území zdejší městské části je součástí významné geologické jednotky označované jako Barrandien. Tento útvar se rozkládá na území středních a jihozápadních Čech. Jeho hlavní osa je ukloněná k jihozápadu a sleduje přibližně přímku Brandýs nad Labem – Praha – Plzeň. Jméno tato oblast dostala podle francouzského vědce Joachima Barranda (1799–1883), který velkou část svého života věnoval výzkumu geologie zdejších dávných zkamenělých moří.

Horniny, které vystupují na území Barrandienu náleží dvěma velkým geologickým jednotkám – proterozoiku (starohorám) a staršímu paleozoiku (starším prvohorám: kambrium, ordovik, silur a devon).

Ve zdejší městské části se setkáváme pouze s ordovikem, silurem a devonem. Nejstarší ordovik vytváří pevnějšími křemenci stráň nad dostihovým závodištěm, která pokračuje dál přes Radotín. Měkčí břidlice, podléhající zvětrání, vyplňují depresi v údolí Vltavy. Pevnější vápence a vápnité břidlice, jež tvoří již nápadnější výchozy v siluru, se nacházejí především v okolí Přídolí, podél ulice V Dolích. A nakonec masivní devonské vápence tvoří hřbet vrchu Homolka, odkud pak pokračují dále až ke Slivenci. Zde se pak staroprvohorní uloženiny ztrácí pod malou pánvičkou mladších, druhohorních, nezvrásněných vrstev.

Zdejší geologické uloženiny jsou staré 390 až 430 milionů let a mají různé minerální složení. Jedná se hlavně o vápence s vysokým obsahem uhličitanu vápenatého, dále potom slabé vápnité břidlice, vyvřelé horniny diabasy bohaté na nejrůznější druhy minerálů. Toto rozdílné minerální složení se odráží jak v počtu druhů rostlin i drobných živočichů žijících na jednotlivých horninách, tak v jejich druhovém složení (tzv. vápnomilná společenstva).