V ulici Pod Akáty čp. 169 žila v zapomnění významná tanečnice Emílie Urbanová. Narodila se 28. 7. 1914 ve dnech poněkud příznačných pro dějiny našeho národa. Tehdy  byla rakouským císařem Františkem Josefem I. známou listinou „Mým národům“ vyhlášena mobilizace rakousko-uherské armády. Proto Emílii Urbanovou rodiče a přátelé nazývali Mobi a toto jméno jí zůstalo.
Mobi byla zřejmě neslyšící už od narození. Přední lékaři té doby se vyjádřili, že „její ucho postrádá nervu sluchového.“  Její matka byla zpěvačkou a velice ráda přitom hrála na klavír. Přitom si Mobi vždy posadila na ozvučnou desku. Mobi tak vnímala vibrace, mluvit se začala učit ve třech letech, tančit o rok později. Absolvovala rytmickou školu Máši Trnkové. Když bylo Mobi šest let, její rodiče se rozvedli. Vznikla Československá republika, nastal nový život.
O pět let později se stala slavnou, když vystoupila na letním karnevalu v lázních Poděbrady. Toto vystoupení jí otevřelo mj. brány Národního divadla a mohla se učit u zdejší primabaleríny Heleny Štěpánkové. Angažovala se pak následně v organizacích spojených s problematikou hluchoněmých a stala se vzorem pro všechny takto postižené. Je doloženo v ústních vzpomínkách, že vystupovala nejenom v Praze ale i ve Velké Chuchli.
Zemřela 22. 1. 1988 a po dlouhém pátrání se podařilo najít její hrob na Vinohradském hřbitově, kde je pohřben také její manžel Karel Tomáš Sever a její maminka Emilie Bublová. Hrob lze velmi lehce najít, nachází vedle hrobu prezidenta republiky Emila Háchy. 

Mgr. Tomáš Hromádka

kronikář městské části Praha – Velká Chuchle

(Chuchelský zpravodaj 5-6/2014, s. 6)

Záznam tance Mobi Urbanové z Národního filmového archivu na YouTube Unie neslyšících Brno, z. s.