31. ledna 1785 – 5. srpna 1845<\/p>\n
I kdy\u017e slavn\u00e1 autorka \u201e\u010cesk\u00e9 \u00a0kucha\u0159ky\u201c Magdalena Dobromila Rettigov\u00e1 v Mal\u00e9 Chuchli dlouho nepob\u00fdvala, p\u0159esto je tato obec s jej\u00edm \u017eivotem \u00fazce spojena.<\/p>\n
Jak sama napsala ve sv\u00fdch vzpom\u00ednk\u00e1ch: \u201e… Jednoho kr\u00e1sn\u00e9ho podzimn\u00edho dne ud\u011blali jsme si proch\u00e1zku do Chuchle, nedaleko Prahy. Bylo to u st\u0159\u00edbrop\u011bnn\u00e9 Mari\u00e1nsk\u00e9 studn\u011b, kde jsme oba poznali, \u017ee vz\u00e1jemn\u00e9 city, kter\u00e9 jsme po\u0159\u00e1d naz\u00fdvali p\u0159\u00e1telstv\u00edm, byly up\u0159\u00edmnou l\u00e1skou. \u00da\u010delem proch\u00e1zky bylo najmout tam pokoj pro m\u00e9ho str\u00fdce, kter\u00fd tam cht\u011bl str\u00e1vit n\u011bkolik t\u00fddn\u016f. St\u011bhovala jsem se tam se str\u00fdcem a pe\u010dovala jsem o n\u011bho. Rettig n\u00e1s tam nav\u0161t\u00edvil dvakr\u00e1t a p\u0159i jeho druh\u00e9 n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b, kdy\u017e jsme se po ob\u011bd\u011b ub\u00edrali ke stud\u00e1nce, dala jsem mu slovo, \u017ee budu a z\u016fstanu jeho a\u017e do smrti. Dala jsem mu sice slovo a m\u011bla jsem tak\u00e9 pevnou v\u016fli je dr\u017eet, ale tu\u0161ila jsem, \u017ee budu jist\u011b muset podstoupit tuh\u00fd boj s matkou a se str\u00fdcem. M\u016fj mu\u017e byl tenkr\u00e1t mal\u00fdm \u00fa\u0159edn\u00edkem, v\u011bd\u011bla jsem, \u017ee m\u011bn\u00ed nem\u00e1, j\u00e1 nem\u011bla tak\u00e9, a proto jsem mohla o\u010dek\u00e1vat, \u017ee se m\u011b budou kl\u00e1st v cestu obt\u00ed\u017ee, a kdy\u017e je v\u0161ecky p\u0159em\u016f\u017eeme, \u017ee budeme bojovat s dal\u0161\u00edmi starostmi. Ale l\u00e1ska, ta prav\u00e1, v\u011brn\u00e1 l\u00e1ska, kterou jsem jen k Rettigovi c\u00edtila a kter\u00e1 byla zalo\u017eena na n\u011bkolikalet\u00e9m p\u0159\u00e1telstv\u00ed a vz\u00e1jemn\u00e9 \u00fact\u011b, ta se nestrachovala obt\u00ed\u017e\u00ed ani starost\u00ed a stav\u011bla v mysli v\u011btrn\u00e9 z\u00e1mky, jak to \u010din\u00ed v\u0161ichni zamilovan\u00ed. Je\u0161t\u011b tent\u00fd\u017e den \u0161li jsme do Mal\u00e9 Chuchle, kam jsme byli pozv\u00e1ni na posv\u00edcen\u00ed. Vid\u011bli jsme ve sv\u011btnici tan\u010d\u00edc\u00ed venkovany a jeden z nich, ve vysok\u00e9 vydrovce s deseti \u010derven\u00fdmi ma\u0161lemi, jak to tam nosili, se postavil p\u0159ede mne a pravil, \u017ee si bude pova\u017eovat za \u010dest, kdy\u017e s n\u00edm p\u016fjdu tan\u010dit. Nem\u011bla jsem k tanci chuti, ale str\u00fdc si nep\u0159\u00e1l, abych mu odm\u00edtla. Tan\u010dila jsem tedy s t\u00edmto venkovsk\u00fdm Herkulem n\u011bkolikr\u00e1t dokola. Netan\u010dil ov\u0161em nijak lehko; k tomu hork\u00e1, t\u011bsn\u00e1 sv\u011btnice, t\u011b\u017ek\u00fd tane\u010dn\u00edk a mno\u017estv\u00ed lid\u00ed, to v\u0161e zp\u016fsobilo, \u017ee jsem se koupala v potu, kdy\u017e jsem musela nastoupit zp\u00e1te\u010dn\u00ed cestu. Byl p\u011bkn\u00fd z\u00e1\u0159ijov\u00fd ve\u010der, kdy\u017e jsme kr\u00e1\u010deli kr\u00e1sn\u00fdmi lukami pod\u00e9l Vltavy. M\u011bs\u00edc sv\u00edtil sv\u00fdm nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edm leskem, a p\u0159\u00edjemn\u00fd v\u00e1nek prov\u00edval m\u00fdmi loknami, proto jsem nesla klobouk v ruce, jednak abych se ochladila, jednak aby Rettig mohl bez p\u0159ek\u00e1\u017eky hled\u011bt do m\u00fdch o\u010d\u00ed. Nec\u00edtila jsem chlad, ani jsem nepomyslela, \u017ee by mn\u011b to mohlo ubl\u00ed\u017eit. Ji\u017e druh\u00e9ho dne jsem v\u0161ak poc\u00edtila n\u00e1sledky sv\u00e9 neopatrnosti; mohla jsem jen s n\u00e1mahou mluvit, m\u011bla jsem hore\u010dku a c\u00edtila jsem prudkou bolet na prsou. Po n\u011bkolika dnech jsme pak opustili Chuchli a j\u00e1 jsem si p\u0159inesla dom\u016f \u00faporn\u00fd a bolestn\u00fd ka\u0161el.\u201c<\/em><\/p>\n Tak skon\u010dil v\u00fdlet \u201etajn\u00fdch snoubenc\u016f\u201c do Chuchle. Zdej\u0161\u00ed z\u00e1snuby potvrzuje tak\u00e9 zda\u0159il\u00fd akvarel pr\u00e1vn\u00edka Jana Sudiprava Rettiga. Patrn\u011b se jedn\u00e1 o jeden z list\u016f dnes ji\u017e neexistuj\u00edc\u00edho souboru kreseb zobrazuj\u00edc\u00edch Mari\u00e1nsk\u00fd pramen v Mal\u00e9 Chuchli, kter\u00fd byl namalov\u00e1n nedlouho po popisovan\u00e9 ud\u00e1losti. Pod kresbou je je\u0161t\u011b autorem p\u0159ips\u00e1no: \u201eU t\u00e9ho\u017e \u010dist\u00e9ho pram\u00e9nku, kamenem st\u00edsn\u011bn\u00e9ho \u2013 dlili\u0165 Jan a Magdalena v citu rovn\u011b tak \u010dist\u00e9m neporu\u0161en\u00e9 l\u00e1sky, o\u010dek\u00e1vaj\u00edce svat\u00e9ho s\u0148atku a spojen\u00ed srdc\u00ed sv\u00fdch nav\u017edycky. Stalo se, a Hymen po\u017eehnal jim. Kr\u00e1\u010div\u0161e stezkou r\u016f\u017eovou citili vonny ru\u017ee, c\u00edtili i trn\u00ed jejich, v\u00edce ale bodla\u010d\u00ed ne\u0159estn\u00fdch bylin v sv\u011bt\u011b. P\u0159ece v\u0161ak ostal jim pram\u00ednek onen v\u017edy svat\u00fd a slav\u011bj\u00ed onu pam\u00e1tku, v\u011bkem se\u0161lou l\u00e1skou v\u0161ak st\u00e1lou co den s\u0148atku, potud \u010derstvou. Dne zasnouben\u00ed v Praze 31. 1. 1808. Ps\u00e1no L. P. 1828. Rettig.\u201c<\/em><\/p>\n Na l\u00edci kresby je potom n\u011bmecky ps\u00e1no: \u201eM\u00e1 p\u0159\u00edtelkyn\u011b! A\u017e mi t\u011b tv\u00e1 v\u016fle, \u0161t\u011bst\u00ed nebo zl\u00fd osud jednou uloup\u00ed \u2013 \u00f3 pak pomysli na onu \u0161\u0165astnou hodinu u stud\u00e1nky a obnov si tuto vzpom\u00ednku na chv\u00edle str\u00e1ven\u00e9 v\u00a0n\u00e1ru\u010d\u00ed \u0161t\u011bst\u00ed.\u201c<\/em><\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":" 31. ledna 1785 – 5. srpna 1845 I kdy\u017e slavn\u00e1 autorka \u201e\u010cesk\u00e9 \u00a0kucha\u0159ky\u201c Magdalena Dobromila Rettigov\u00e1 v Mal\u00e9 Chuchli dlouho nepob\u00fdvala, p\u0159esto je tato obec s jej\u00edm \u017eivotem \u00fazce spojena. Jak sama napsala ve sv\u00fdch vzpom\u00ednk\u00e1ch: \u201e… Jednoho kr\u00e1sn\u00e9ho podzimn\u00edho … Cel\u00fd p\u0159\u00edsp\u011bvek